Podíváme se na další krásky, které mohou překvapit svou jedovatostí. I když jsou často požívány jako léčivky, je důležité to mít na paměti a dodržovat doporučená dávkování.
PŘESLIČKY
Nejznámější a nejčastěji se vyskytujícím druhem je přeslička rolní. Jarní typ lodyhy je poměrně nenápadný a vytváří výtrusy. Letní lodyha je zelená a jejím úkolem je vyživit rostlinu. I přes obsah jedovatých látek se přeslička rolní v lidové medicíně užívala již od pradávna a to jak vnitřně, tak i zevně. Jedovatost natě kolísá podle stanoviště, sušením se nesnižuje. V plíci byla nevítanou součástí, citliví jsou k ní obzvláště koně. Jedovaté látky obsahují i další druhy přesličky – přeslička lesní, poříční a o něco jedovatější přeslička bahenní.
ČEMEŘICE ČERNÁ
Velmi časná jarní kytička, kvete dříve, než jí vyrostou listy. Jedovatá je celá rostlina, zvláště pak oddenek. Hlavní účinnou látkou jsou srdeční glykosidy a potíže může způsobit i požití malého množství rostliny, u dětí hrozí otravy často po polknutí semen. Otrava se projevuje pálením v ústech, průjmem, sliněním, zvracením, rozšířenými zornicemi a bolestí. V těchto případech je žádoucí lékařské ošetření. Reakce se může objevit i na kůži po pouhém kontaktu s rostlinou dojde k začervenání kůže až vytvoření puchýřů. Pro zajímavost se dříve používala jako léčivá rostlina při léčbě žloutenky, proti parazitům, prášek z oddenku se dokonce šňupal.
VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ
Poměrně vysoká rostlina, se žlutými květy, často se vyskytující na skládkách, rumištích, při okrajích cest i zahradách. Po utržení jakékoliv části rostliny vytéká z rány oranžové „ mléko“ – latex, obsahující množství alkaloidů. Chuť je nahořklá až palčivá, nepříjemná. Pro člověka i zvířata je rostlina jedovatá právě díky obsahu alkaloidů. Otrava se projevuje pálením v ústech, krku, bolestmi a krvavými průjmy. Reakci může vyvolat i vnější kontakt kůže s rostlinou. V lidovém léčitelství se používal vlaštovičník k odstranění bradavic a při dalších kožních problémech, odvar při žlučníkových a jaterních potížích a při bolestech. Pro jeho toxické účinky se však toto užívání opustilo. Moderní medicínský výzkum zjistil působení některých obsahových látek na dělení buněk a zkoumá se možné využití pro omezení růstu nádorových buněk.
JMELÍ BÍLÉ
Jmelí je jedním ze symbolů vánoc. Zelené, stříbřené nebo zlacené si ho doma zavěšujeme pro štěstí. Je to rostlina, parazitující na jiných stromech. Najdeme ji především v korunách stromů. O jmelí je všeobecně známo, že je jedovaté, a rostliny, rostoucí např. na lípě, javoru, akátu nebo ořešáku, jsou toxičtější. Jedovaté jsou především listy, větévky a plody. Obsahují alkaloidy, jedovaté proteiny a další látky. Vařením se tyto látky ničí. V přírodním léčitelství se používá především ke snížení krevního tlaku a ve směsích, podporujících vylučování moči. Je zároveň i rostlinou bájnou – bylo uctíváno pro svou čarovnou moc.